Lásko mně ubývá sil

Pavel Bobek

1:Já sHám pozdě večer jsem do sálu vešel,
sedl za stůl a uslyšel smF#ích,
krC#másná se zdF#7ála a nC#ma mne se smF#7ála,
já se zC#meptal, jak řF#7íkat jí smHím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
máš-li touhu, tak lH7íbat mě smEíš,
a bF#7ílá jak svíce už neřekla více,
já se díval, jak sedá si blHíž.
2:Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
a vzápětí zamířil k nám,
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
měl začít a právě mě zbít,
však zničil mé plány, řek' namísto rány
slov pár, dodnes slyším je znít.
R:Řekl jí: "LHásko, mně ubývá sEil,
já říkal si dávno, že bídným jsem bHyl,
já cEítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj cHíl,"
řekl jí: "LF#7ásko, mně ubývá sHil."
3:Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
ale jeho stín nezmizel s ním,
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
jak si říkám, že nepůjdu dál,
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín, co tam stál.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:50:44.496+00:00
Výsledky hledání: